Počmáranej ksicht!

*text je o něco víc načmáraný, než obvykle*

Milý deníčku,

Jak byly poslední dny fajn, tak teď sem zas solidně vytočená. Včera jsem si dovolila usnout v blízkosti mých "přátel", což se ukázalo jako velká chyba. Když jsem se po chvilce probrala a šla čůrat, zjistila jsem, že ti idioti mi počmárali obličej jako my s holkama tehdy Ashovi. Ale podle mě je teda něco jinýho, když se naše parta (rozuměj já, Faye a Rose) vyřádíme na někom jinym, než když si tohle provedem navzájem. Úplně jsem se rozzuřila. Samozřejmě, že vedle Ashe bych třeba neusnula, bála bych se, že mi tamto bude chtít vrátit (a asi bych to i chápala), ale holkám jsem věřila. Dokonce jsem si naivně myslela, že kdyby to napadlo Elliota (což se mi jevilo dost možný), tak ty dvě tomu zabrání.

No evidentně špatnej úsudek. Byla sem počmáraná nějakou blbou černou fixou. Vlítla jsem na ně ke stolu a všichni se smáli jak blbci. Hrozně vtipný, že, Faye? *zamračený smajlík*. Začali to na sebe navzájem svádět, už ani nevim kdo na koho, ale vzhledem k tomu, že Rose se schovávala pod stolem, byla to zřejmě ona. Ne, že by na tom zvlášť záleželo, protože kdyby Faye byla fakt nejlepší kamarádka, nedovolila by to. Ale to sem se v ní zřejmě asi spletla žejo! Místo toho se mi hnusně smála.

Odkráčela jsem naštvaně nahoru a asi půl hodiny jsem si drhla tu černou fixu z ksichtu mýdlem. Samozřejmě jsem pak vypadala jak červenej napuchlej idiot *zamračený smajlík*. Navíc se mi mejdlo dostalo i do očí a pálilo to jak čert. Šla jsem na pokoj a chtěla jsem už jít spát. To se mi ale nedařilo, jak jsem byla vytočená, tak jsem ještě čapla knížku a vrátila se dolů. Samozřejmě jsem si sedla k co nejvzálenějšímu stolu od nich a hleděla si svého.

Jak jsem očekávala, během pár minut přišla prudit Rose a ikdyž jsem byla fakt naštvaná, tak dlouho mě prudila a šila do mě, až jsem jí nakonec byla doslova donucena odpustit. To ona dělá vždycky. Ale na rozdíl od Faye se alespoň přišla omluvit, což si cenim.

Když odešla, věnovala jsem se zas knížce. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Každou chvíli jsem se ale přistihla, jak místo do knížky naštvaně čučim do stolu. Po nějaké době přišel zas Elliot. Najednou to nebyl takovej suverén. Něco sebeobhajujícího tam blekotal a já jsem na něj významně mlčela a vpíjela se očima do knížky, abych mu dala najevo, jak je mi ukradenej. Po chvíli to vzdal a odešel.

Nejvíc mě štvala Faye. Od ní jsem si připadala zrazená nejvíc a tý jediný je to úplně fuk. Snad jí asi i připadá, že za nic nemůže, když si sedí u stolu, kouká jak po její nejlepší kamarádce čmáraj a ještě se tomu pak směje *mračící se smajlík*.

Po chvíli jsem knížku sbalila a šla zas nahoru dát si horkou sprchu na uklidnění. Po sprše jsem si na pokoji stěžovala Frankovi. Ne, že by mě chápal, ale trochu to pomohlo. Žrala mě představa, že budu spát a Faye a Elliot zas pak přijdou a budou tu spát. Bůhví co by mi zas provedli *zamračený smajlík*. Najednou mě napadl dost geniální nápad. Vzala jsem větší ze svých kufrů a zkusila ho přisunout ke dveřím. Paráda! Byl přesně tak vysokej, aby zespoda blokoval kliku a nikdo se nemohl dostat dovnitř.

Samozřejmě ale nejsem taková potvora a tak jsem ještě milosrdně vyhodila Faye na chodbu její spacák. Zablokovala jsem pořádně dveře kufrem a šla si spokojeně lehnout. To mi ale nestačilo, chtěla jsem bejt u toho, až zjistí, že nemůže do pokoje, tak jsem ještě poslala Franka s takovym trošku jedovatým vzkazem dolů Faye. Psala jsem jí, že jí přeju sladký sny a že doufam, že má Elliot už nějakej velkej pokoj *ďábelský smějící se smajlík*. No netrvalo to ani pár minut a slyšim na chodbě kroky a po chvíli lomcování klikou a klepání. Tetelila jsem se radostí a zadostiučiněním. Faye nějakou dobu klepala a pak to zřejmě vzdala a za hlasitýho (zřejmě) nadávání (přes dveře bylo blbě slyšet) odešla. Škoda že jsem neviděla její výraz, když našla přede dveřma ten spacák *smějící se smajlík*.

Jaký to bylo ráno krásný probuzení, když jsem měla pokoj jen pro sebe. Žádnej vydejchanej vzduch, žádný přeskakování spacáku a převlíkání na záchodě.

Hned jak jsem ale ráno opustila pokoj, zkazila mi představa, že je potkam, zas rychle náladu. A když jsem v koupelně koukla do zrcadla a měla pořád lehce zarudlej obličej, moc se mi nezlepšila. Ještě abych z toho měla nějakou vyrážku, bůhví, čim po mě čmárali. Dole v kotli nikdo známej nebyl, tak jsem si koupila snídani a snědla si jí u stolu sama. Postupně si ke mně přisedli Lisa, Rose a Ash a všem jsem jim musela vysvětlit, proč se tvářim jak se tvářim *otrávený smajlík*. Až Ashovi se povedlo mi trochu zlepšit náladu a opět (už asi posté) se projevil jako gentleman a pozval mě na pohár. Prej cukr na nervy. To trefil. Cpala jsem do sebe celej ten obří pohár a byla mu vděčná, že po tolika hodinách mam zas o něco lepší náladu. Nečekala jsem, že mi jí zlepší zrovna on, kterej si s náma užil s tim čmáránim něco podobnýho.

Jak jsme tam tak mlsali, šel kolem Carter a přišel nás pozdravit. Ash se na nás tak významně kouk a pak se honem zvedl, že už pude, že si musí něco zařídit. Fakt nevim, proč nás s Carterem nechávají všichni osamotě, jako bychom se chystali dělat nevimco. Vždyť se chováme jako úplně normální kamarádi *trochu zamračený smajlík*. No dobře, až na ten můj výstup na brigádě. A co jako.

Carter si teda vyměnil místo s Ashem a zatímco já si pochutnávala na poháru, Carter vedle mě rozbaloval jednu čokoládovou žabku za druhou. Ptal se mě, jestli sbíram karty, že on ne. Tak sem řekla, že já taky ne, ale že bysme se mohli sbírat dohromady. Chtěla jsem se trochu oprostit od toho vzteku a nová zábava s Carterem se zdála bejt ideální. Hned souhlasil a než jsem snědla pohár, skočil koupit album a naše první karty do něj vložil. Pak jsme si naplánovali venčení Maggie a na cestu koupil Carter spoustu dalších čokožabek.

Sedli jsme si na zahradu za Kotlem a zatímco Maggie si hrála kolem nás, my jsme si prohlíželi nové a nové karty, smáli se vtipným jménům a ukládali je do alba. Pomalu se setmělo a tak Carter odvedl Maggie a sedli jsme si do kotle. Nálada, kterou mi oba kluci tolik zlepšili, se zas hezky rychle zhoršila, když jsem si v kotli všimla Faye. Evidentně se dobře bavila s Ashem *zamračený smajlík*. Po chvilce odešel Carter spát a já zůstala u stolu sama a opět otrávená.

Naproti mně u vedlejšího stolu seděli Ethan a Avaline a občas ke mně koukali a něco si tam šuškali. No skvělý, nestačí, že se musim koukat, jak se ta proradná káča dobře baví na druhý straně kotle, ale ještě tyhle dva blbouni mě budou pomlouvat přímo před mýma očima.

Jaký bylo ale překvápko, když se ti dva najednou zvedli a nakráčeli si to ke mně. Bez vyzvání se usadili k mýmu stolu naproti mně (ne, že bych čekala, že se zeptaj, spíš to by bylo překvapující) a tvářili se děsně rádoby mile. Samozřejmě mi bylo naprosto jasný, že jsou jen znuděný a asi nemaj k rejpání lepší cíl než zrovna mě. Normálně bych zrovna tyhle dva odpálila asi okamžitě (zvlášť Avaline), ale nakonec mi asi připadalo, že je lepší bavit se s nima, než dřepět u stolu úplně sama celej večer.

Chvílema jsme hráli takovou rádoby přátelskou hru, chvílema si věnovali skrytě jedovaté poznámky, pak ale začali bejt zvědaví, proč konkrétně se nebavim s Faye. To jsem začala bejt opatrná, protože těmhle dvěma nevěřim ani za mák a něchtěla jsem, aby něco, co jim řeknu, překroutili a nadělali víc škody, než už je. Začala jsem si pomalu připadat jako bezbrannej brouček, kterýmu pro zábavu postupně trhaj nožičky, a protože jsem se do týhle pozice fakt nechtěla dostat, řekla jsem jim, že když je to tak zajímá, ať si jdou pokecat s Faye a že jdu na záchod.

Schválně jsem se chvíli zdržela na pokoji, aby je omrzelo na mě čekat a dělat si ze mě srandu dál a když jsem se dolů vrátila, bylo už tam skoro prázdno. U baru seděla jen Faye a tak jsem kolem ní sebevědomě prošla a sedla si ke stolu. Byly jsme v Kotli skoro samy. Po chvilce si ke mně přisedla Rose a stěžovala si, že se s ní Faye nebaví. Že prej ona je v tom nevinně a jen kvůli Rose se to všechno zvrtlo. Jo to určitě. Neodpustila jsem si pár hlasitějších poznámek na adresu Faye. Ta si to ale nedala líbit a začaly jsme se tam docela slušně hádat. Najednou mi ale došlo, že by po předchozí noci nebylo úplně taktický nechat jí odejít na pokoj první, takže jsem se radši sebrala a šla tam sama. Teď už je celkem pozdě a já furt ještě čekam, jestli nedorazí. Ale myslim, že ne. Asi bude zas spát u toho svého Elliota. Ať se dou oba bodnout. Dobrou noc.

Belle.