Jak jsme odjeli z Bradavic

Milý deníčku,

Dneska odjíždíme z Bradavic! Pořád nemůžu uvěřit, že jsem tady odstudovala už celý jeden rok! A taky že jsem tak dlouho neviděla naše a Zoe a Merlina. Řeknu ti tedy, jak probíhal náš odjezd ze školy.

Ráno, když jsem se vzbudila, u nohou postele jsem měla velký balík s mým jménem. Nechápala jsem, kdo by mi psal takhle před odjezdem, ale když jsem balík rozbalila, zjistila jsem, že je od našich. V dopise mi psali, že měli trochu problém ke mně balík dostat a že jsou moc rádi, že se mi ve škole líbí a taky že se nemam bát, že Merlin se má dobře a že jim všechno povyprávím, až se uvidíme. Udělalo mi to hroznou radost. Sice si to oblečení, který mi poslali, povezu zas hned domu, ale díkybohu poslali i kufr, takže nebudu muset cpát svoje věci do kufrů kamarádům a zvládnu se vystěhovat z hradu sama. Začala jsem honem přehazovat věci z kufru do kufru a co jsem ještě neměla zabalené jsem rychle dobalovala. Když jsem konečně oba kufry zavřela, na jeden z nich přidělala klec s Frankem a v rekordní rychlosti zdolala tu miliardu pater do vstupky, Faye s Veltem už tam netrpělivě přešlapovali a rozhlas hlásil, že už se máme přesouvat ke kočárům. Rychle jsem teda nacpala oba těžký kufry do truhel. Stál tam u nich takovej postarší týpek, taky mi mohl pomoct. Ale i přes moje významný pohledy mě měl na háku, tak jsem se s tim dřela sama. Gentlemana aby tady člověk pohledal, fakt. Samozřejmě Franka jsem si vzala sebou ke kočárům. Když nás tam Velt dovedl, už tam byla celkem fronta a postupně se všichni vydali na cestu do Prasinek. Já jela kočárem právě s Faye a Veltem. Zajímavý bylo, že ty kočáry byly asi očarovaný a jely úplně samy od sebe. Ikdyž teda zrovna koně vynechávat pomocí kouzel nemuseli no.

V kočárech jsme celkem rychle dojeli do Prasinek, kde jsme si ve vlaku našli volné kupé. Samozřejmě se nám povedlo ho najít až v jednom ze zadních vagónů, protože všichni obsadili ty přední, jak byli líní jít dál *smějící se smajlík*. Sotva jsme vlezli do kupé, přidala se k nám i Lisa z Nebelvíru. Sice jsem zrovna Nebelvíru měla po slavnostní hostině trochu plný zuby, ale Lisa je asi v pohodě, tak proč ne, navíc Faye se s ní baví. Když jsme vyjeli, Velt nám ještě dal tu jeho krabici s bonbónama na mlsání a pak odpadl. Chrápal celou cestu, takže jsme se s Lisou mohly v kupé i převlíct. Cesta bohužel celkem rychle uběhla..."bohužel" proto, jak hrozně se mi z Bradavic domů nechtělo. Samozřejmě jsem se těšila na rodinu a tak, ale hrad, kouzla, kamarádi, létání, to všechno mi bude hrozně moc chybět. Myslím, že stejně jako já to cítila i většina ostatních studentů. Když jsme dorazili do Londýna, průvodčí se s náma rozloučil a připomněl nám, že během léta nesmí nezletilí kouzelníci kouzlit. No super, na to jsem úplně zapomněla a náladu mi tim moc nezlepšil. Na nástupišti byl děsnej zmatek, takže jsem Faye a Velta skoro hned ztratila. Zato jsem ale potkala Cartera a většinu cesty ke Kotli jsem šla radši s nim, abych se neztratila. Obsadila jsem volný stůl a po chvíli dorazila do Kotle i Faye. Sedla si ke mně a čekaly jsme, až přinesou truhly se zavazadly. Já jsem si s hrůzou uvědomila, že sem blbá a že jsem si ten nový kufr zapomněla podepsat. Naštěstí když mě slečna zavolala, ať si jdu pro kufr, poprosila jsem jí a po chvilce mi našla i ten druhý, nepodepsaný. Uff, to bych tomu dala, kdyby se mi ho v jeden den povedlo dostat i ztratit. Dole bylo hrozně moc lidí, tak jsme se s Faye rozhodly, že si dojdeme nechat přidělit pokoj. Po chvíli čekání nám brigádnice přidělila jeden kamrlík. Sice je úděsně malej, ale zase je čistej a rozhodně útulnější než ten, ve kterém jsem s Lisou bydlela před začátkem školy. Vybalily jsme to nejdůležitější a zbytek nechaly v kufrech. Stejně pojedem obě brzo pryč a navíc kdybychom vybalily všechno, v tom krcálku se nehnem. Ta cesta z Bradavic mě dost zmohla, hlavně emočně, takže jsem si na chvíli zalezla do postele a Faye se šla zas projít. Když jsem se vzbudila, našla jsem jí dole v kotli a daly jsme si společně večeři. Teda, nejdřív jsme si obě koupily večeři, ale protože ta byla spíš k smíchu než k jídlu, skočila jsem nám k večeři ještě pro "oběd". To už bylo alespoň teplý jídlo a trochu nás zasytilo. Původně jsem se chtěla jít ještě procházet, ale bylo už dost pozdě, tak jsme místo toho šly na pokoj a zkoušely různý bonbóny, který když sníš, tak děláš zvuky jako nějaký zvíře. Faye byla prej v Příčný a nakoupila tam snad 10 sáčků, od každýho druhu jeden. Napoprvý sem si vytáhla psa, to bylo v pohodě, ale napodruhé prase. Faye se mi smála, tak jsem jí donutila si vzít ze stejnýho sáčku a měla prase taky *smějící se smajlík*. Pak jsem si vzala tebe deníčku, a teď tu sedim na posteli v Kotli a stejská se mi po hradě. Po těch velkejch postelích, větších pokojích, skvělym jídle, kouzlech,...achjo. Ale zase uvidim Merlina. Musim mu říct, že jsem poznala dalšího Merlina. Nebo radši ne, beztak by žárlil *usmívající se smajlík*. Chci teď zůstat v Kotli pár dní a rozloučit se se přáteli, než se na celé léto rozprchnou všude možně. Taky přemýšlím, že si vezmu nějakou brigádu na léto, abych tátovi dokázala, že si dokážu vydělat i něco sama. Ale zezačátku mu to samozřejmě neřeknu, to by zas byla přednáška, že takový věci nemají Bradfordovi zapotřebí. Jo a taky si musim naplánovat návštěvu u Faye, její rodiče jí totiž psali, že mě moc rádi uvidí! To je tak milý. Taky bych nejradši vzala Faye k nám a na projížďku, ale nevim, co táta. Víš jakej je, deníčku. Tak uvidíme.

Belle ♥