Jak naší lásce (téměř) nic nestálo v cestě
*text je plný kudrlinek a místo diakritických znamének jsou malá srdíčka*
Milý deníčku,
Hned ráno jsem pospíchala na snídani za svým milovaným Carterem. Bohužel hned cestou tam se na nás zas pověsila ta pitomá Anet s nějakou svojí blbou kámoškou a křenily nám u snídaně. Sice mě to štvalo, ale zase jsem po dlouhé osamělé noci viděla Cartera, tak jsem si řekla, že si to i tak užiju. Když sem pila kakao, ta blbá kámoška do mě drkla a já se kvůli ní polila. Viděla jsem, že to jasně bylo schválně a snažila jsem se tvářit, že je mi to jedno, abych jim neudělala radost. Zase jsme se s Carterem věnovali jeden druhému, když se ta holka co mě polila nacpala mezi nás na lavici. To už na nás bylo moc. Carter se zvedl a rychle odcházel, tak jsem vyběhla za ním a ty dvě husy nás naštěstí nenásledovaly. Pak jsem se teda na záchodech trochu osušila a šli jsme na hodin formulí. Před učebnou nás ale zas dostihly ty dvě slepice a dokonce se nacpaly na hodinu! To jsem teda čuměla. Tu Anetinu blbou kámošku ale profesorka odhalila a poslala jí pryč. Bohužel Anet si nevšimla a nechala jí tam. Stejně jsem s Carterem seděla já a tak mi mohla bejt ukradená. Pak jsme si spolu s Carterem zašli na oběd a čekala nás hodina OPČM. Při čekání před učebnou přilítla sova s balíkem pro mě. Divný, nečekala jsem žádnou poštu, ale tak třeba něco od našich, ikdyž nevim, kde by sehnali sovu. S Carterem jsme si sedli úplně dozadu, abychom měli svůj klídek a já jsem během hodiny tu krabici otevřela. Byl to děs! Byla v ní mrtvá krysa! Hned jsem jí odstrčila daleko od sebe a do konce hodiny jsem z toho byla úplně mimo. Zato Carter byl pěkně naštvanej. Trval na tom, že hned po hodině to řekneme profesorce LaMalet. Když zazvonilo, počkali jsme až všichni odejdou a šli jsme jí to říct. Teda, mluvil spíš Carter, já byla ještě pořád fakt mimo. Byl úžasnej. Celou dobu mě něžně držel za ruku, abych se tak netřásla rozrušením. LaMalet se přesvědčila, že krysa v té krabici opravdu je a pak si krabici odnesla se slovy, že promluví s Anet, kterou jsme z toho oba podezírali. Trochu se mi ulevilo a doufala jsem, že už mě žádný další podobný žertík nečeká. Nechtěla jsem se po tomhle zážitku od Cartera ani hnout a jeho napadlo, že bychom mohli přes noc zůstat v některé z tajných místností a povídat si, aby se nám nemuselo zas tak stýskat. A jak jsme řekli, tak jsme taky udělali, bohužel nás ale po malé chvilce vyhmátla jedna prefektka a nemilosrdně nás odvedla na koleje. Jenže my jsme se nedali a po výměně pár vzkazů přes sovy mě Carter zase vyzvednul u koleje a šli jsme do jiné tajné místnosti, tentokrát ve sklepení. Chvíli jsme tam seděli, povídali si a bylo nám krásně, když nás ta šílená kontrolorka našla podruhý. Chvilku jsem myslela, že nás oba zabije, ale nakonec nás jen v doprovodu podrážděného nadávání zas odvedla na koleje.
No dobře. Tak tu noc nám nebylo souzeno být spolu. To jsme si ale vynahradili hned druhý den. Celý jsme ho strávili spolu, lektvary odpadly, takže jsme měli celý den pro sebe. Tentokrát jsme si k ponocování vybrali tajnou místnost poblíž klubu lektvarů. A tady už nás konečně nikdo neotravoval. Hrozně dlouho jsme si povídali a ujídali sladkosti a drželi se za ruce. Byl to kouzelnej večer. Pak jsme usnuli na zemi, takže jsem byla ráno trochu rozlámaná, ale byli jsme přikrytý pláštěma, takže to tak hrozný nebylo a ani jsem nenastydla.
Ráno jsme se šli každý zkulturnit a převlíct k sobě na kolej a pak se opět sešli a trávili spolu krásnej klidnej den. Hověli jsme si zrovna ve vstupce na těch pohodlných vánočních gaučících, Carterovo kotě se nám motalo pod nohama, já měla hlavu na jeho rameni a svět byl prostě nádhernej, když najednou jako by Carterovi něco přelítlo přes nos. Odtáhl se ode mě. Měl najednou takovej změněnej pohled. Rychle vstal a utekl pryč . Nechápala jsem, co to má znamenat. Pomalu jsem došla na kolej a teď ti to tady píšu a nemůžu se dočkat, až se s nim uvidim na přeměnách a zjistim, co ho trápí.
Tvá milující, momentálně zmatená Belle ♥