Jak jsme se začali učit

Milý deníčku,

Dneska byl první vyučovací den. Ráno jsem nějak nestihla snídani. Musim se donutit vstávat dřív, jinak nebudu stíhat ranní hodiny. To se naštěstí netýkalo dneška, kdy nás čekala jen hodina přeměn a to až pozdě odpoledne. Snídani už jsem teda nestihla a tak nějak jsem se z koleje vykopala až na oběd. Odpoledne se z rozhlasu ozvala profesorka Leadenrose, že u ní máme objednávky (to byla rychlost) a tak jsem vzala peněženku a hned se tam vydala. Cestou jsem potkala Faye, která si měla taky jít pro objednávku. Nabídla jsem jí, ať jde se mnou, že se tam zrovna chystám. Překvapila jsem sama sebe, když jsem bez většího bloudění našla profesorky kabinet. Myslela jsem, že to bude daleko horší a budu se všude ztrácet, ale možná nejsem tak úplně nemožná. Zaklepaly jsme a po chvíli vyšel z kabinetu ten o trochu starší kluk od nás z koleje a poslal nás dovnitř. Tam nám profesorka vydala naše objednávky. Pořád se zdá být milá, tak uvidíme, jestli jí to vydrží *nakreslený smajlík*. Faye měla velkou objednávku za hodně peněz a neměla jich sebou dost, tak jsem jí pučila, aby chudák nemusela těch milion schodů šlapat znova. Asi si nestihla většinu věcí nakoupit, protože dostala od profesorky fakt velkej balík. Proto asi do tý doby nechodila v uniformě. No každopádně když jsem vyšla z kabinetu, zbývalo už jen pár minut do naší úplně úplně první hodiny - hodiny přeměn. Prozíravě jsem si ráno přibalila do brašny sešit a psací potřeby mi právě dala profesorka, takže když jsem uslyšela z rozhlasu, že prváci se sejdou ve vstupní síni, byla jsem fakt ráda, že nemusim letět nahoru na kolej. Skočila jsem si rychle na záchod a došla do vstupky akorát včas. Vyzvedla si nás tam trochu starší profesorka, tipla bych jí tak něco pod 50. Byla docela odvážně, neprofesorsky oblečená, ale zase se to hodilo k jejímu na můj vkus extravagantnímu účesu. Navíc nám později řekla, že žila nějakou dobu v Americe, tak se to dá pochopit. Zavedla nás nahoru do učebny přeměn a představila se nám jako Sandy Tyler. Dost jsem se na první hodinu těšila, ale nechtěla jsem se cpát do prvních lavic, jako nějakej šprt, tak jsem si sedla k Lise, se kterou jsem bydlela v kotli. Profesorka nám dala instrukce, jako že máme nosit uniformu, chodit včas a tak dále, blablabla a pak nás naučila první kouzelnou formuli! A to přeměnu jablka na banán a zase zpátky. Pak jsme si to začali všichni zkoušet. Já teda začala až mezi posledníma, protože se dopředu pro jablka všichni nahrnuli jak banda blbečků a tlačili se tam a na to já nemam nervy, tak jsem počkala a šla až jako poslední. Navzdory tomu se mi ale povedlo jablko přeměnit mezi prvními a já byla hrozně nadšená, ale nedávala jsem to znát, aby si ostatní nemysleli, že jsem nafoukaná nebo tak. Myslím, že i ostatním havraspárským to celkem šlo a získali jsme pěkných prvních pár bodů pro naši kolej. Musím ale říct, že i zmijozelští za mnou se celkem činili a po krátké chvilce se jablko povedlo přeměnit snad všem. Bylo vzrušující konečně umět první kouzlo. Krátce potom bohužel zazvonilo a tak jsme si vzali jablka s sebou, abychom mohli trénovat na kolejích. Na chodbě jsem narazila na Faye, tak jsme si spolu zašly na véču, kde na nás čekala pizza! Samozřejmě jí miluju, tak jsem se nabouchala a ještě si zabalila dílek na noční sváču na kolej.

Cestou na pokoj jsem potkala profesorku Leadenrose, která se tvářila docela nebezpečně a za ní cupitala Emily. Šly ke klučičím ložnicím. Šla jsem do spolky, kde jsme si s Lindou sedly ke krbu. Za chvilku dorazil i profesor Blackwood s Kal a taky vypadali, že zrovna něco řeší a ani on nevypadal moc šťastně. Když si to taky rázně odkráčel směr ložnice, začaly jsme s Lindou rozebírat, co se mohlo u kluků dít, že to jdou řešit oba kolejní. Po chvíli přišla Rose a začala blbnout a měnit nám barvy vlasů a kůže, jak jí zrovna napadlo. Skončily jsme obě celé modré a dokonale splývaly s našimi plášti. Taky vykouzlila krásné iluze zvířat. Nejdřív jsme nechápaly, co dělá, když začala rozkládat po podlaze nejrůznější věci jako kotlík nebo kalhoty, ale když párkrát máchla hůlkou a objevila se slepice, koza nebo gorila, docela nám vyrazila dech. Nejlepší pak bylo když přišel ze záchoda Tom a spadla mu brada, jak viděl tu zoo. Někdy mezitím postupně odešli oba kolejní. Spolka se pomalu vylidnila a chvíli jsem tam seděla úplně sama a koukala do ohně. To bych mohla dělat hodiny. Hrozně mě to uklidňuje. A navíc to teplíčko. Po chvíli přišel ten starší vysokej kluk od nás a zamířil přímo k mýmu stolku. Došlo mi, že je to ten, vedle kterého jsem seděla první večer na slavnosti, kde se ale tvářil poměrně otráveně a znuděně, tak mi moc sympatickej nebyl. Ale hezkej to on je, to zas jo. Takovej vysokej blonďák...ikdyž blonďáci se mi normálně nelíbí, ale on má takovej chladnej a dokonalej obličej *nakreslený smalík se svatozáří*. No je o hodně starší, možná podobně jako Emily. Sledovala jsem, jak se blíží a nebyla jsem si jistá, jestli hodlá být přátelský nebo mě vyhodit z mého pohodlného křesílka u krbu. Sedl si naproti mně a měřil si mě. Dost mě to rozčilovalo, tak jsem se ho opatrně zeptala, jestli mu náhodou nesedim na místě nebo tak. Řekl, že v pohodě a pak jsme si trochu povídali o naší první dnešní hodině, dokonce mi i dal nějaký rady. Nakonec nebyl tak protivnej jak se tvářil na slavnosti. Po chvíli přišel do spolky i Daniel. V náručí držel sovu a sedl si k osamocenému stolu přes celou společenskou místnost. Přátelsky jsem na něj houkla proč nejde k nám. V tom mi ale v uších zazněl hlas toho blonďáka, z čehož mi naskočila husí kůže, protože seděl pořád přes stůl naproti mně a přitom jsem jeho hlas slyšela šeptat jasně, jakoby stál hned za mnou. Trochu mě rozčiluje, jak si na mě každej čaruje o sto péro, aniž by mě předtím upozornil. Někteří z nás nejsou na kouzla ještě úplně zvyklí, žejo Rose *nakreslený smějící se smajlík*! Říkal mi, ať Dana nechám, že dostal docela seřváno od kolejního. Tak jsem jen zmlkla a jakoby nic koukala do ohně. Dan teda asi udělal nějakej průšvih a Blackwood se s nim asi nemazlil. Ale Dan nevypadá jako nějakej průšvihář, tak mi to přišlo divný. Pak přišla Kal a šla k Danielovi. Začali spolu řešit, co se stalo. Dokud stáli kousek od našeho stolku, docela dobře jsem je slyšela, ale jak si sedli k velkému stolu a ztlumili hlas, už jsem se nic moc nedověděla, jen když Daniel občas něco nahlas vzlyknul. Přesto se mi povedlo odposlechnout, že to nějak souvisí s kufrem a Dan se hájil, že to není jeho vina a že prý někdo jiný a že byl Blackwood na něj docela zlej. Zvláštní ale bylo, že během toho, co se Kal snažila ho uklidnit a utěšit, blonďák málem vlezl pod stůl a občas se i tak divně zatvářil. No moc smysl mi to nedávalo. Že by blonďák udělal Danielovi nějaký naschvál a ten za to dostal seřváno? Moc moudrá z toho nejsem, ale to se zjistí. Nakonec Dan Kalenu objal a šel si lehnout. Vypadal chudák hodně přešle a Kal zase rozpačitě, když se jí uslzený Dan pověsil na krk. Pomalu jsem se pak sebrala a šla si lehnout, bylo zase docela pozdě.

Jo a Rose se chlubila, že ví, kde jsou vstupy do ostatních kolejí, tak doufam, že jí někdy ukecáme, aby nám to ukázala. Nebo nějaký tajný chodby! Vsadim se, že nějaký zná!

Už mě zas bolí ruka. Když budu tolik psát, budu potřebovat za pár týdnů nový deník. Teď už dobrou noc.

Belle ♥