Jak jsme s Carterem byli u koní

Milý deníčku,

Chtěla jsem ti napsat dřív, ale ani jsem to nestihla, protože se toho teď děje fakt hodně a já jsem ráda, že stíham spát. Kde jsem to skončila minule? Jo, u páteční brigády. No, v sobotu byla brigáda taky a já jsem fakt chtěla jít. Hrozně dlouho jsem po té páteční spala a byla jsem celá rozlámaná a ještě jsem se celé dopoledne učila. Když jsem teda se spožděním vyrazila na brigádu, s velkým překvapením jsem zjistila, že ten den do práce zapojili i dva koně. Hned jsem se na toho hezčího vrhla a řekli mi, že se jmenuje Merlin. Chápeš to deníčku? Celkem náhoda, že se jmenuje stejně jako můj miláček Merlin, kterého mám doma ve stáji. Tenhle Merlin je ale světlý. Řekla bych, ale, že povahou jsou si celkem podobní. No chvíli jsem se s ním seznamovala, když mi Leia (tak se jmenuje ta zrzavá ženská s kuší, jak jsem zjistila) podala nějakej úvaz, kterym zapřáhnem za koně ty velký šutry, co jsme předchozí den neodtahali. Koukala jsem na jednu starší holku z Nebelvíru, jak to dělá ona a snažila se ji napodobit. Přece jen s dolování šutrů nemam úplně zkušenosti. Kdyby mě tak viděl táta, deníčku. No konečně jsme zapřáhly postroj za koně. Pak jsme je kousek popovedli, aby ten kámen jen uvolnili a zase odpřahali. A tak to mělo bejt pořád dokola. Kolem bloumal Lucas z Nebelvíru a zdál se takovej podrážděnej. Zřejmě jsem mu vzala nějakou práci, ale taky mohl něco dělat nebo říct a ne tam stát jak solnej sloup. Tak sem to holt vzala asi za něj no. Když sem ale viděla, jak se tváří, tak jsem mu to raději předala, aby se neurazil. No u koní bylo lidí dost a v dálce jsem viděla druhou skupinku, kde byla sice Faye, ale i Ethan a Avaline, na který jsem ale neměla nejmenší náladu, takže jsem se omluvila, že jdu na záchod a šla pryč. Ještě jsem se chtěla později vrátit, ale nakonec jsem radši nešla, byla jsem z předchozího dne taková nějaká unavená a otrávená, tak jsem si šla lehnout dřív.

V neděli ráno jsem se s Carterem potkala cestou na snídani. Teda on už byl po snídani. Řekl, že se asi půjde podívat na koně. Na to sem mu hned řekla, že bych hrozně ráda šla s nim a jestli počká než do sebe něco hodim. Souhlasil a tak jsem jen rychle sfoukla snídani a upalovala s nim na pozemky k ohradě s koňmi. Byli oba v ohradách venku, což bylo super. Po chvilce nám došlo, že daleko lepší pořízení s nima bude, když budem mít něco na zub, takže jsme se v mžiku vrátili s taškama nacpanýma jablky. Strávili jsme u koní celé dopoledne. Mluvili jsme na ně, dávali jim jablka, hladili je, drbali je a prostě si užívali kontaktu s nimi. Alespoň trošku jsem si vynahradila stesk po mym Merlinovi. Ten druhej kůň se jmenuje Artur. Musim ale říct, že mam radši Merlina. A přijde mi, že i on mě má radši než Artur. Ten se na mě totiž snad urazil, pacholek. Když jsem mu dávala jablko, tak jsem si z něj provokativně ukousla a on si jen odfrknul a důležitě si odkráčel na druhou stranu ohrady. Jsou to oba pěkný dárečci, ale cítila jsem se u nich přímo skvěle. Samozřejmě jsem si hned představovala, jak se na nich prohánim po školních pozemcích, ale na to ti koně zřejmě určení nebudou *usmívající se smajlík*. Každopádně s nima chci alespoň takhle trávit víc času, ráda bych Leie i s něčím vypomáhala, ale vsadím se, že má adeptů dost a že by asi nevybrala zrovna prvačku *smutný smajlík*. No taky jsme si krátce popovídali o tom, co předváděla Avaline na brigádě. Nakonec mi z toho Carter připadal skoro víc naštvanej, než já. Ale shodli jsme se, že nebudem jejím ubohejm pokusům o vtip věnovat další pozornost.

Skočili jsme si s Carterem na oběd, pak na chvilku potrénovat do klubu lektvarů a už jsme měli zas upalovat na klub pekařů. Ten byl tentokrát úplně super. I přes mou obvyklou neschopnost jsem korpus upekla hned napoprvé a o to víc si mohla užít zdobení dortu. Rozřízla jsem vodorovně korpus a naplnila ho jahodovým krémem, potom jsem celý dort pokryla hustou čokoládovou polevou a nakonec jsem ho dovedla k dokonalosti marcipánovými kytičkami a lístečky. Myslim, že se mi fakt povedl a navíc jsem to měla hotový celkem rychle. Faye se tentokrát nějak nedařil korpus, takže tam zůstala o něco dýl, ale já už musela upalovat, protože jsem ještě chtěla skočit za koníkama. Když jsem tam dorazila, bylo tam už poměrně rušno. Nebylo překvapující, že už tam byl Carter, ale tentokrát tam byla i zdravotnice s malou dcerkou. Opřela jsem se o ohradu a chvíli pozorovala, jak se bude prcek kamarádit s koňmi, když přišla Leia a vyzvala mě, abych šla do ohrady k nim. Neměli jsme na koně tolik času jako dopoledne, ale na krátké pomazlení a pohlazení to stačilo. Taky byla sranda, sledovat, jak ta malá krmí koně - cituji- mlkvičkou *smějící se smajlík*. Jó, když má člověk mlkvičku, to se Arturku neurážíš viď? No zas tu byla večerka a my s Carterem jsme museli mazat. Tak jsme se rozloučili a šli každý na svou kolej. Tam jsem hned zapadla do pokoje, abych se převlíkla, protože jsem i po setmění byla venku v lehkejch šatech a nebylo mi zrovna teplo. No pak jsem v pokoji ještě poklízela a když jsem se pak vrátila do spolky, seděla tam sama Faye, na zemi byl Oliho pelech a v něm spala koťátka. Faye řekla, že jsou dvě, já upřímně nevim, byla tma a v tom chlupatym klubku jsem nebyla schopná je spočítat. Krátce mi povyprávěla, jak jedno našla na chodbě a druhý pak samo přišlo na kolej a že zničili Veltovi boty. Taky sem koukala, že ožužlali všechny papíry, co měli v dosahu. Byla jsem zvědavá, jestli tam prcci ještě ráno budou a ptala se Faye, jestli s nima nechce pomoct do pokoje. Řekla, že v pohodě, že je nechá spát ve spolce s Oliverem, tak jsem si šla lehnout, protože už bylo zas hrozně pozdě. Jako vždycky. Ale byla by to sranda deníčku, mít na pokoji dvě sovy a tři kočky. Nebo možná spíš blázinec.

Tak či tak, další den ráno tam koťata stejně nebyla, takže jsme se nemusely dál dohadovat, kdo si který vezme do postele *usmívající se smajlík*.

Ale teď mi už umírá ruka z toho psaní, takže zbytek ti dopíšu zejtra. Už mam totiž za sebou nějaký zkoušky a zatím to nevypadá tak hrozně, jak jsem to čekala.

Tak zejtra, slibuju!

Belle ♥