Jak jsme objevovaly hrad s ukecaným prvákem

Milý deníčku,

Dneska nebyla žádná výuka, měli jsme volno. Ráno jsem si skočila na snídani, po které jsme se s Faye zas rozhodly prozkoumat hrad, tentokrát od horních pater. Pozorně jsme procházely všechny možné chodby a četly každou cedulku, abychom v tom bludišti byly míň ztracené. O hradu jsem zaslechla, že skrývá hodně tajných chodeb a míst, takže jsem vstup do tajné síně viděla v každém obrazu, soše nebo prasklině na zdi. Myslím, že jsem tim možná Faye lezla trochu na nervy. Nic zvláštního se nedělo, až když jsme došly do...ani nevim kolikátý patro to bylo, pohrávala jsem si s obřími závěsy, schovávala jsem se za ně, že bafnu na Faye, protože jsem se za ně mohla skvěle celá schovat. No a díky tomu jsem objevila tajnou chodbu. Není to nic speciálního. Žádnej poklad nebo tak, ale hustý to každopádně je. Tak jsme se s Faye rozhodly prohlídnout všechny závěsy v té chodbě a našly ještě další zkratky. Když jsme tam tak chodily a tahaly za závěsy, šel kolem jeden prvák z Nebelvíru a zastavil se u nás. Chvíli čekal, co budem dělat...no nechtěly jsme dál hledat, abysme mu něco něukázaly. Bylo fakt překvapení, když se nás najednou sám zeptal, jestli chceme ukázat nějaké zkratky a tajné chodby. Nevěřícně jsme okamžitě přikývly a on nás tahal napříč celým hradem a ukázal nám hromadu senzačních chodeb, zkratek, místností a podobně, které bysme nikdy neměly šanci samy najít. Ani jsem nedoufala, že budem mít takový štěstí, to bude Rose čučet, kolik toho víme! Bylo mi to divný, kde se tohle ten prvák všechno dověděl, tak jsem se ho zeptala a vypadlo z něj, že mu to ukázala starší kamarádka z koleje. Dobře pro nás, pomyslela jsem si. Ocenila jsem ale jeho ochotu a asi třikrát jsem mu poděkovala a dal jsem mu hrst svých bonbónů se zvuky džungle. Chtěl se ještě projít na pozemky, ale už mě tak bolely nohy, že jsem ho musela mile odmítnout. A navíc jsme tam s Faye už byly *nakreslený vysmátý smajlík*. Když jsme se konečně dostaly na kolej, šla jsem si dáchnout na pokoj, kde se mi povedlo vytuhnout a zaspat dokonce i večeři (jestli ono to nebude kvůli té probdělé noci). Když jsem se vrátila do spolky, Faye už měla hůlku, protože mezitím přijel Olivander. Taky vedle ní seděl novej člen koleje, John, kterého nově zařadili, ale neměl pokoj. Chvíli jsem se s ním bavila a přijde mi takovej...no nevim, trochu zpomalenej, ale třeba se pletu. Později mi řekl, že do školy přijel pozdě, protože byl na pohřbu svých rodičů. Že se vybourali a umřeli. To mě celkem zarazilo a zasáhlo, tak jsem se snažila být na něj milá. Ještě přede mnou se s ním chvíli bavila Kal, která stále nevypadala úplně ve formě a když odešla, upozornila mě Faye, že má něco s rukou, že to bylo vidět. Nechápu proč, ale i po tom megašlofíku jsem byla pořád unavená a nezmohla se na nic moc víc než tupý zírání do ohně v krbu. Pak najednou Faye stojí nade mnou a říká mi ať jdu spát. Asi sem v tom měkkym křesle vytuhla. No fakt sem mrtvá, tak------*propiska sklouzla dlouhou čárou po papíře, čímž končí zápis*