Jak jsme nakupovaly v Příčné ulici

Milý deníčku,

Strávily jsme s Charlotte pár super dní poznáváním Londýna a kecáním po večerech v Kotli u horkého čaje. Dost jsme si sedly, řekla bych. Charlotte je taková bezprostřední a pořád dobře naladěná, ale zase ne otravně vysmátá celý den. Blížil se odjezd do školy a tak bylo načase vyrazit na nákupy do Příčné. To je dlouhá ulice, kde seženeš úplně všechno, co potřebuješ a dostat se tam můžou jen kouzelníci, protože je tam z Kotle tajnej vstup skrz zeď. Akorát jsme musely vždycky počkat, až nás někdo starší tím vstupem pustí, protože se musí hůlkou poklepat na určitý cihly a...no prostě je to fakt nenápadný a dost chytrý podle mě. Před nákupama bylo ale potřeba vybrat si peníze z kouzelnický banky, protože jsme u sebe obě měly jen pár zbývajících drobných. Po vystání šílený fronty jsem od skřeta dostala dost velký váčky s penězma a mohla jsem se vrhnout na nákupy. Jo mimochodem skřeti jsou dost hnusný, vrásčitý a ušatý a tak, ale ten u pultu byl nečekaně docela milej. Spíš bylo nepříjemný, jak na člověka v bance furt zírá spoustu podezíravých očí ostatních skřetů. Ale barák je to krásnej, to jo.

Když jsme vybraly peníze, byly jsme z tý fronty tak otrávený a ztuhlý, že jsme se rozhodly jít se občerstvit do Kotle a už jsme se ten den k nákupům nedostaly.

Další den jsme vyrazily pro hůlku, protože samozřejmě to je to nejdůležitější. Po vystání kratší fronty a chvíli čekání jsme si obě odnášely od pana Olivandera svou vyvolenou hůlku. Mám 13 palců dlouhou hůlku z habrového dřeva s žíní jednorožce. Ještě jsme sehnaly kufry, psací potřeby a sešity, věci na lektvary a krabičku přísad, učebnice a samozřejmě školní uniformu od madame Malkinové. Galeony pomalu mizely, ale i tak mi zbylo dost, abych si mohla dojít koupit sovu.

Na tu jsem se těšila hrozně moc. Už proto, že mudlové většinou sovy nechovají a taky, abych mohla mamce posílat dopisy a možná tim trochu štvát tátu. Těsně před zavíračkou jsem si v obchodě se zvířaty vybírala. V kleci bylo sov plno, ale všechny takový malý a tmavý a umolousaný. Tak jsem se zeptala slečny prodavačky, jestli bych mohla mít velkého bílého samečka. Slečna byla úplně skvělá a ikdyž ten den už tam byly opravdu jen ty sovy, co jsem viděla v kleci, slíbila, že hned další den ráno tam na mě sova bude čekat. A fakt že jo. Ráno jsem naběhla do krámu a sova už byla připravená u prodavačky. Ještě tam byla jedna holka, která obdivovala koťata a kluk, kterej si koupil kotě a pak ho nechal v tom krámě *chechtající se smajlík*. Blb.

Koupila jsem chlapákovi - to je dočasný pracovní pojmenování mý sovy - všechno potřebný a pak jsem vyrazila na dokoupení pár blbinek, jako kroužek na klíče, papíry na čmárání a tak.

Charlotte si koupila krásný zrzavý kotě, akorát nevim, jak teda skamarádíme kočku a sovu no. No to je fuk, chlapák by si s ní stejně poradil *chechtající se smajlík*.

Belle ♥