Jak jsem vylétla z hnízda

Milý deníčku,

Už sedim v buse do Londýna. Před chvílí jsme vyjeli, takže mam dost času na psaní. Táta mě nejel vyprovodit na nádraží. Zavolal řidiče a jela jen mamka se Zoe. Řekl mi, že má práci, ale já vim, že nemá, protože se o tom včera hádali s mamkou celej večer. Slyšela jsem je až nahoru do pokoje a dlouho jsem nemohla spát. Zoe už od rána děsně brečela. Dala mi pana Méďu, což jsem teda fakt nečekala, nikam se bez něj nehne. A mam jí prej denně psát. Řekla sem, že budu a dala jí na oplátku svůj nejoblíbenější náramek, ten modrej.

Mamka taky trochu brečela. Dělala, že nebrečí, ale já to moc dobře viděla. Dala mi podrobný seznam pokynů a mapku Londýna s vyznačenou trasou a musela jsem jí slíbit, že hned až přijedeme najdu telefonní budku a zavolám jí. Mám se ubytovat v hostinci, který se jmenuje U Děravého kotle. To zní trochu staromódně. Taky se to mohlo jmenovat U křivonosé čarodějnice. No, zdá se, že svět kouzelníků je celý takový "moderní". *vysmátý smajlík*

Přišlo mi trochu divný, že spoustu jedenáctiletých dětí bude před odjezdem do školy bydlet v nějakém hostinci, ale prý je to tak každý rok, že tam všichni bydlí a seznamují se, tak snad tam nebudu jediná prvačka. Koneckonců doma už bych stejně nevydržela. Chudák Zoe, že musí ty hádky poslouchat. Co přišel přijímací dopis z Bradavic, naši se furt zavíraj dole a slyšíme, jak se hádaj. Zoe dokonce dvakrát přišla spát ke mně do postele, jak byla smutná. No mam ještě něco přes hoďku čas, tak si zdřímnu, ať dospím tu bezesnou noc a napíšu snad už z toho kotle.

Belle ♥