Jak jsem měla narozky já
Milý deníčku,
Poslední měsíc byl ve znamení psaní esejí, učení se asi milionu nových kouzel a chození na hodiny, nic moc se nedělo, jen jsem prošvihla OPČM zrovna když se trénovaly souboje, což mě štvalo. Taky byla první hodina klubu pekařů, na kterou jsem se fakt těšila. Ikdyž zručná moc nejsem, sladký ráda mam, tak co. Sešlo se nás docela hodně a profesorka Fowler nás vedla až někam do sklepení, kde je docela pěkná velká kuchyň. Hned jsme si s Faye a Carterem zabrali fajn místa u pecí, aspoň nám nebude ve sklepení zima. Snad se tam neupečem. První hodinu jsme dělali sušenky a karamelky. Nejdřív jsem asi dvoje sušenky připálila, ale nakonec se všem všechno nějak povedlo a na kolej jsme odcházeli s krabičkama plnýma dobrot.
Taky jsem jeden večer nakreslila obrázek mě a Cartera. Konečně jsem využila ty pastelky, co mi dal Ash k Vánocům. Sice jsem kreslící antitalent, ale na tohle jsem byla celkem pyšná. Někdy mu to musim předat, když už jsem mu nedala nic na valentýna.
No přišel dvacátý březen, čili mý narozky. Od rána jsem měla takovou naprd náladu. Naši se mě asi zřekli nebo nevim, proč mi vůbec nepíšou. Jako chápu, že se naštvali (čti táta se naštval), že jsem nepřijela domů na Vánoce, takže mi na truc neposlali žádnej dárek, ale že se na mě vykašlou na narozeniny a nepošlou ani přáníčko, to mě fakt mrzelo. No když sem takhle otráveně dřepěla na posteli a něco si čmárala do sešitu, zaklepala Faye, že mam jít s ní, že mi něco ukáže. Moc se mi nikam jít nechtělo, ale stejně sem nic lepšího na práci neměla, tak sem teda šla. Táhla mě přes celou školu až do přízemí, kde jsme došly ke dveřím a když je otevřela, uvnitř čekal Carter, krásný čokoládový dort se svíčkou a sposta dalšího občerstvení. Moje naštvání na rodiče hned opadlo najednou jsem měla úplně skvělou náladu. Je fakt že jsem mohla čekat, že se Faye po její oslavě nenechá zahanbit, ale nějak jsem na to přes to naštvání na rodiče úplně zapomněla.
Oba mi popřáli a já se ze všech sil snažila nevypadat dojatě, protože nejsem žádnej cíťa, prostě mě jen přemohly ty emoce, nejdřív naštvání a zklamání z našich, pak překvapení a radost z kamarádů....Bylo toho na mě asi moc, to je všechno *usmívající se smajlík*. Sfoukla jsem svíčku a u toho si přála, abych s těmahle dvěma oslavila i svoje poslední narozeniny na hradě, aby nám přátelství vydrželo alespoň celých těch sedm let tady a abych o tyhle dva lidi nepřišla. Ale jim sem to neřekla, abych to nezkazila, to je jasný. Tobě to ale napsat můžu deníčku, to se smí! Dort byl výbornej, čokoládu miluju a uvnitř byly maliny. Mňam!
Zatímco jsme se cpali, vrhla jsem se na dárky. Od Faye jsem dostala velkou bílou krabici se zlatou stuhou a od Cartera úplně malinkou modrou krabičku. Víš ale, že v nejmenších krabičkách se často skrývají nejlepší dárky *usmívající se smajlík*? Nejdřív jsem se pustila do velké krabice. Byla tam toho spousta. Samozřejmě přání, potom obrázek co mi Faye sama nakreslila! Jsem na něm já, jak letím na koštěti. Myslim, že mě celkem vystihla, ale v přáníčku psala, že to nemam ukazovat, tak si ten obrázek schovam k tobě deníčku, abys mi ho hlídal. Začala jsem se nad tím zas dojímat, tak jsem rychle přešla na další věci v krabici. Bylo tam tričko s potiskem hlavy koně, potom přívěšek koníka na krk, ten je krásnej, jen mam těch věcí na krk už tolik, že nevim, jak to stihnu unosit. Pak tam byl další novej nepopsanej deník, protože jak deníčku oba tušíme, nejsi nekonečný *smajlík dávající pusinku*. Pak tam byl ještě docela slušnej pytel sladkostí, asi abych jí furt nežrala to její. Přijde mi, že si s těma dárkama dala hrozně práce a měla jsem z každýho jednoho fakt radost, nejvíc ale asi z obrázku.
Pak přišla na řadu malá krabička od Cartera. Se zatajeným dechem jsem jí otevřela a uvnitř jsem našla krásný řetízek s přívěskem srdíčka. Odepla jsem si z krku přívěsek s písmenem I, který jsem dostala k Vánocům od Faye a od tý doby sem ho tahala pořád a místo něj si připla tenhle nový od Cartera. Strašně se mi líbí a nechápu, že Carter vždycky vymyslí takový krásný dárky. Ještě docela dlouho jsme tam pak seděli a kecali, když se Faye najednou vypařila, že si ještě musí něco zařídit. S Carterem jsme tam pak ještě chvilku seděli a pak mi ochotně pomohl zbytek věcí odtáhnout na kolej. Tam jsem ty věci jen odhodila a běžela se s ním rozloučit a poděkovat mu. Začala jsem se zas dojímat, takže jsem se zmohla jen na pusu na tvář a asi čtyři poděkování. Pak jsme se rozloučili a já ti to teď všechno svěřuju a na krku mi visí to překrásný srdíčko.
Tvá trochu dojatá Belle ♥