Jak jsem absolvovala první zkoušku a pak zalehla

Milý deníčku,

Jak jsem slíbila, povím ti o dosavadním průběhu zkouškového. Samozřejmě prakticky pořád ležim v knížkách nebo v sešitech. Úplně první zkouška byla dopoledne z OPČM. Byla jsem pěkně nervózní a k snídani jsem vůbec nic nesnědla, jen jsem pila čaj. A vůbec mi od rána nebylo úplně nejlíp. No každopádně jsme si pak s Faye na koleji pod Veltovým dozorem zopakovaly kouzla a vydaly se na zkoušku. Sice jsem byla nervózní, ale v porovnání s některejma jinejma stresařema jsem si přišla ještě celkem v klidu. Profesorka nás vzala dovnitř a řekla, že kdo dopíše, vezme si ze stolu občerstvení a půjde počkat ven. Chápeš to? Na zkoušku tam byl připravenej stůl s ovocem, nějakejma slanejma i sladkejma pochutinama jako bagety, koblihy a tak. A samozřejmě pití a kelímky. To jsem fakt nečekala a bylo to milý překvapení. No každopádně jsme se pustili do psaní. Tahle teoretická část mi přišla celkem snadná. Nebyly tam žádný chytáky a ptala se fakt na základní věci, co jsme dělali v hodinách. Dopsala jsem cekem brzo, hrábla si na stůl pro bagetu a banán, protože jsem si musela před kouzlením nahradit tu chybějící snídani, a šla čekat ven. Tam jsem se pustila do bagety a banánu. Postupně všichni dopisovali, jen samozřejmě Hover tam zas dřepěl ze všech nejdýl. Pak najednou vyšel a řekl moje a Faye jméno. V tu chvíli se mi úplně zhoupnul žaludek a udělalo trochu temno před očima. Ani nevim proč, většinou nejsem nějakej ultra stresař. Asi to bylo tim, jak jsem nesnídala a teď se najednou rychle najedla. A asi i tim, že poslední dobou skoro nespim, těžko říct. Každopádně se mi trochu roztřásly ruce a já věděla, že se musim dát do kopy, že takhle nevyčaruju ani blbý jiskry. Pomalu jsem vcházela do učebny, ale nohy mě spíš zrazovaly, než nesly, tak jsem poprosila profesorku, jestli by nemohla vzít někoho jiného, že si musím odskočit. Asi sem musela v tu chvíli vypadat jak pako, ale fakt jsem nechtěla zkazit zkoušku jen kvůli tomu, že se mi motá hlava. Profesorka byla super a pustila mě. Šla jsem teda na záchod, kterej je naštěstí hned u učebny. Omyla jsem si obličej studenou vodou a pěknou chvíli tam tak stála opřená o umyvadlo a sbírala síly. Když se mi udělalo trochu líp a vyšla ven, Faye už měla zkoušku za sebou. Řekla, že to nebylo nic hroznýho, takže mě trochu uklidnila a bylo mi zas ještě o kousíček líp. Počkala jsem, až LaMalet vyzkouší všechny ostatní a chystala se jít jako poslední. To už se před učebnou hromadili další studenti, zřejmě taky na zkoušku. Když byli zmijozeláci konečně vyzkoušení, šla jsem dovnitř já sama. Na to, jak dlouho tam byli ostatní, mi to uteklo hrozně rychle. Navíc LaMalet byla fakt hodná. Postupně mi říkala, co po mě chce a já prakticky bez problémů všechno hned splnila. Když jsem z učebny vypadla, cítila jsem hroznou úlevu. Přežila jsem úplně první zkoušku v Bradavicích!

Odpoledne jsem si šla sednout s učením do čajového koutku. Tentokrát tam byla jen Rachel a přinesla mi výborný citronový čaj. Celkem dlouho jsem tam seděla a učila se, když dorazil Carter a přidal se ke mně. Moc jsme toho ale nenamluvili, protože jsem se potřebovala ještě dost učit a navíc jsem byla z opčm fakt unavená. Už bylo chvíli před večerkou, takže jsme se s Carterem chystali odejít, když najednou do čajového koutku vtrhlo bílé štěně, honící cosi co vypadalo na první pohled jako kočka. Jako dost divná kočka. Lítali mezi stolky, vráželi do věcí...no byla sranda je pozorovat, ale se vším tím nádobím kolem z toho musela bejt Rachel dost v nervu. Chvíli jsme je tam pozorovali, jak blbnou (dokonce shodili nějakou konvičku, ale naštěstí se myslim nerozflákala) a najedou zas vylítli ven a honili se po chodbách. V tom slyšíme, jak nějaká ženská hlásí rozhlasem, že jí uteklo štěně a že honí maguára. No paráda, kdyby to řekla o minutu dřív, mohli jsme je v koutku zavřít a mohla si tam pro psa v klidu dojít. No nic. Protože jsme s Carterem dobrý duše a ochránci všeho tvorstva *smějící se smajlík*, vydali jsme se hledat ty dva raubíře po hradě. Cestou jsme u knihovny narazili na tu ženskou, která nám řekla, že slyší na jméno Zacky a poděkovala nám, že se ho snažíme pomoct najít. Taky jsme při hledání potkali Velta kterej měl zjevně stejněj cíl jako my. Zbývalo už jen pár minut do večerky, takže jsme museli trochu pohnout kostrou, když jsme chtěli bejt něco platný. No seběhli jsme až dolů do vstupní síně, ještě tam kolem chvíli hledali, ale bez úspěchu. Ti dva mohli být úplně kdekoliv, možná i na pozemcích. Tak jsme si řekli, že nebudem riskovat průšvih, už takhle bylo pár minut po večerce a mě čekal ještě výšlap na kolej. Když jsem tam doběhla, málem jsem vyplivla plíce. U vstupu jsem potkala Ashe a Faye a sedli jsme si společně do spolky a řešili to štěně a co je to maguár. Toho oni totiž neviděli. Tak jsem jim řekla, že je to celkem podobný kočce, ale že jsem si to v tý rychlosti moc nestihla prohlížet. Šla jsem ten den spát celkem brzo, protože jsem se fakt moc necítila byla sem utahaná.

Další den mě čekala, zkouška z astronomie a formulí. Když jsem ale ráno pokoušela vstát z postele, zamotala se mi hlava a udělalo se mi totálně blbě. Paráda, takže jestli jsem na zkouškový chytla nějakou virózu, tak úžasný, říkala jsem si. No bylo mi tak mizerně, že nepřipadalo v úvahu podstoupit ten den jakoukoliv zkoušku. Jen jsem ležela v posteli a klepala se kvůli zimnici. Navlíkla jsem si ponožky a poctivě celej den odpočívala, abych byla co nejdřív v pohodě a neskolilo mě to na půlku zkouškovýho. Asi kolem oběda se mi udělalo trochu líp, tak jsem si vzala hůlku, že si procvičim jednodušší kouzla z formulí, což jsem neměla dělat, protože se mi rázem udělalo ještě daleko hůř. Trošku jsem se napila exasilu od Cartera, jen sem si tak maličko cucla a naštěstí se to maloučko zlepšilo, alespoň natolik abych mohla v klidu usnout. Zkoušku z formulí i astronomie jsem teda prospala. Doufam, že si je budu moct nahradit, protože jestli přijedu domu s tim, že jsem nedala nějakej předmět, bude mít táta zas příšernou přednášku.

Na druhou stranu jsem pořád ještě naštvaná, že mi nenapsali na narozky a hlavně neposlali ten kufr, o kterej sem je prosila, takže sem vážně, vážně zvědavá, jak z hradu vůbec všechny ty krámy odtaham! Předpokládam, že maj problém balík do Bradavic dostat, protože jestli se na mě jen vykašlali, tak to si teda něco vyslechnou oni *rozzuřený smajlík*!

Spala jsem šíleně dlouho a probudila se až někdy v noci. Kupodivu mi bylo o dost líp, takže jsem trošku zadoufala, že to byla jen nějaká jednodenní viróza a že na další zkoušky už budu moct jít. Než jsem zas usnula, ještě jsem si dala preventivně lžičku nekašlivce, kterej jsem vařila pár dní předtím a další lok Carterova exasilu. Možná i díky tomu jsem usnula vcelku dobře.

Zatím se měj, zas brzo napíšu!

Belle ♥