Zrzavé kotě a špatné zprávy pro Faye

Milý deníčku,

Dneska se odjíždí do Bradavic! Ale o tom ti asi víc napíšu večer. Teď je hodně brzo ráno, nevim kolik přesně, ale všude je ještě ticho. Včera jsem šla spát ukrutně pozdě, ale tim nadšenim z odjezdu nemůžu dospat. Ale hezky postupně, je toho dost, co ti chci svěřit.

Včera ráno jsem zas spala v pokoji sama i přes to, že jsem už dveře neblokovala. Faye se zřejmě spaní v Elliotově pokoji zalíbilo *smějící se smajlík*. Každopádně ráno jsem jí v Kotli neviděla, za což jsem byla i vcelku ráda. Nasnídala jsem se a šla do Příčný, abych na ní nemusela koukat, až přijde na snídani. Courala jsem se ulicí a koukala do výloh zavřených obchodů. Našla jsem si volné místo na lavičce a užívala si slunečného rána. Brzo se kolem začali trousit další studenti, třeba jeden zrzavej budoucí prvák, kterej se se mnou hned dal do řeči. Představil se mi jako Call a prej chce k nám, tak uvidíme, jestli nám klobouk letos dopřeje nějaký šikovný posily, nebo budem zas ztracený jako loni.

Po chvíli se objevila zmijozelská "sluníčka" Ethan a Avaline. Odchytávali v užší části ulice vyplašený prváky a snažili se jim mermomocí něco prodat. Stáli kousek ode mě, tak jsem je chvíli pobaveně pozorovala. Než si mě ovšem všimli. Avaline se na mě hned vrhla a vnucovala mi zelenej kabátek. Před těmahle dvěma se mam vždycky na pozoru, ale měla jsem zrovna dobrou náladu, tak jsem si ho alespoň zkusila. Měl pěknou zelenou barvu, ale ten materiál, děs. A taky mi moc dobře neseděl. Teda podle Av a Ethana mi vlastně skvěle pásnul. Jak jinak žejo *smějící se smajlík*. S díky jsem jí kabátek vrátila a zas se odklidila na svojí lavičku a užívala si sluníčka. Když konečně otevřeli obchody, něco málo jsem ještě obešla a pak jsem šla zas očumovat koťátka do zvěřince. Myslim, že ti prodavači už mě tam maj plný zuby.

Potkala jsem se tam se Stellou, tak jsme se krátce rozplývaly nad koťátkama, než musela jít. Po chvilce si mě tam našel zase Carter a chvíli tam zevloval se mnou. Ten den totiž zřejmě dostali nová koťátka, protože toho krásnýho zrzavýho, který jsem taky hned ukazovala Carterovi, bych si dřív určitě byla všimla.

Dostala jsem ale hlad a taky jsem si chtěla odnést nákup na pokoj, tak jsem tam Cartera nechala a šla do Kotle. Faye na pokoji nebyla, tak jsem si alespoň trochu poklidila a pak si šla dát dolů něco k jídlu. Nikdo s kym bych se bavila tam nebyl, tak jsem obědvala sama.

Najednou vidim Cartera, jak přichází k mýmu stolu a v náručí drží hádejco! No jasně že to zrzavý kotě z obchodu!! Vytřeštila jsem na něj oči a neměla slov. Předtim v krámě mumlal něco o předčasnym dárku, ale nebrala jsem to vážně, navíc jsem mu to i pro případ hned zamítla, že to přece nejde a ať nevymejšlí kraviny. Takže když mi teď s úsměvem předával to sladký zlatě zrzavý klubíčko, byla jsem z toho úplně vedle. Myslim, že sem vypadala trochu jak pako, protože jsem vlastně ani nic pořádně neřekla, jen jsem nevěřícně koukala a kotě a pak zas na Cartera. Je to holčička a má černej koneček ocásku. Je dokonalá. Už jsem si jí i pojmenovala, bude to Ginger. Byla jsem z ní tak hrozně nadšená a rozněžnělá, že jsem konečně na chvíli zapomněla na hádku s Faye. Po chvíli přišla i Rose, která si taky vybrala jedno z nových koťátek a přisedla si k nám, ale brzo zas odešla. Ginger se mi zdála trochu ospalá (je tak rozkošně maličká!), tak jsem jí vzala na pokoj, seznámila s Fayiným kocourem Oliverem a dala jí spát na polštářek.

Vrátila jsem se do Kotle, kde bylo zrovna celkem mrtvo, koupila si pití a zevlovala u našeho stolu. Zrovna, když jsem se začínala nudit, přilítla najednou shora Faye. Rychle jsem nasadila zamračený obličej, když vtom jsem si všimla, že je úplně mimo. Měla totálně rudý oči a po tváři jí stékaly potoky slz. Vyděsilo mě to. Otevřela pusu, jako by chtěla něco říct. Až tehdy jsem si všimla listu papíru, který držela v ruce. Než ale vydala hlásku, zarazila se, otočila se na podpatku a běžela dozadu na dvorek. Takhle jsem jí nikdy předtím neviděla a popravdě jsem dostala pořádnej strach, co se stalo. Faye není ubrečenej typ, věděla jsem, že tohle je vážný. Vylítla jsem za ní a našla jí sedět na lavičce, v ruce držela papír a hrozně brečela. Sedla jsem si vedle ní, na pár vteřin neschopná slova. Když jsem se konečně odvážila zeptat, co se děje, rozklepanou rukou mi podala papír. Byl to dopis z domova. Rychle jsem ho přelítla očima. Stálo v něm, že u její těhotné maminky nastaly vážné náhlé komplikace a že musela být okamžitě převezena do nemocnice, kde je teď v péči lékařů a zatím se neví, co bude dál. Nedokázala jsem si v tu chvíli ani představit, jak hrozně muselo Faye být. Nevěděla jsem, co správnýho v tu chvíli říct. Pevně jsem jí objala, abych se trochu sebrala a vymyslela alespoň nějaký slova útěchy. "To bude dobrý, slyšíš? Jsem si tim jistá"...jo, dobrý Iz, to zní vážně přesvědčivě *šklebící se smajlík*. Udělala jsem ještě několik trapných pokusů o její uklidnění, ale nezdálo se, že by to moc zabíralo. Byla jsem docela bezradná. Faye byla úplně v háji a já už nevěděla, co dál říkat.

Naštěstí, když mě napadlo, že bychom mohly zajít do telefonní budky zavolat jejímu tátovi, souhlasila. Pevně jsem doufala, že nás čekají dobré zprávy. Když jsme došly k budkám, Faye se dovnitř moc nehrnula. Dalo se to pochopit. Stejně tak jako dobré zprávy, mohly dorazit i ty zlé.

Napjatě jsem přešlapovala před budkou, když konečně vylezla. Ulevilo se mi, protože se tvářila o poznání míň tragicky. Řekla mi, že maminku si v nemocnici nechají až do konce těhotenství, ale že bude v pořádku. Oddychla jsem si. Zpátky do Kotle jsme šly mlčky. Ikdyž už byla Faye trochu klidnější, furt vypadala hrozně, tak jsem jí řekla, ať si jde sednout, že jí něco přinesu. Koupila jsem jí ležák (ani nevim, jestli se smí takhle mladejm prodávat, ale Trewis neprotestoval..no možná si všiml, jak Faye vypadá a přimhouřil oko, těžko říct), sobě kakao a dohromady ještě talíř jídla. Faye byla pořád bledá, tak jsem se jí snažila přemluvit, aby si dala něco k jídlu. Když si vzala jen malej plátek papriky a žužlala ho další půlhodinu, vzdala jsem to a najedla se sama. Po chvíli se přidal Ash, který se podivoval, že se bavíme. Musela jsem mu to celé vyprávět, protože Faye vypadala, že jí vážně není do řeči. Nějakou chvíli jsme si všichni povídali a my dvě šily do Ashe kvůli Rachel, až to konečně vypadalo, že se Faye zlepšila nálada. Pak dorazil i Carter a chvíli po něm Anet. Bylo už ale dost pozdě, takže jsme jen občas něco prohodili a pomalu se rozešli na kutě. Byla jsem po tom emočně náročnym odpoledni fakt unavená, takže jsem se hned převlíkla a vlezla si do postele. K mýmu údivu Faye vytáhla lepidlo a štětec a začala dělat věci na brigádu. Zeptala jsem se jí, co blbne, proč se na to nevykašle a nejde spát. Když mi řekla, že by ráda, ale že nenacpe balík z brigády do kufru a nemá ho jak odvléct do školy, vyskočila jsem a ověřila si, že -doháje- ani já nenarvu ten blbej balík do kufru. No nebudu tě nudit dlouhým stěžováním si, prostě jsem místo spánku strávila noc lepením a šitím a rozpícháváním si prstů kvůli brigádě. Ještě, že Faye skončila dřív a trochu mi ke konci pomohla, jinak bych to asi dělala až do rána. Zvláštní je, že ikdyž jsem spala jen pár hodin, jsem teď vzhůru a celkem fresh. No nic, to je zatím všechno, zkusim ještě zalomit a příště napíšu už z Bradavic! *usmívající se smajlík*.

Belle ♥