Jak skončil školní rok a jak jsme se staly členkami tajného klubu

Milý deníčku,

Po zkoušce z přeměn následovala zkouška z létání a z dějin. Obě byly až odpoledne, takže jsem se celý dopoledne samozřejmě stresovala. Při zkoušce z létání se profesor Archer snažil bejt extra přísnej, ale já mu to nežrala, stejně byl sladkej. To Grath na zkoušce z dějin fakt přísnej byl. Připravil nám čtyři truhly, pro každou kolej jednu, do kterých jsme si museli dát úplně všechno a zamknout to do přihrádky. Dokonce dělal i namátkovou kontrolu (náhodou u Hovera mimochodem), aby se přesvědčil, že fakt nic nemáme. Když jsme dopsali, většina lidí si oddychla, protože to pro ně byla poslední zkouška. Pro mě bohužel ne, protože mi ještě chyběly ty formule a astronomie, jak mi bylo blbě. Došla jsem si na véču a pak jsem zamířila na kolej, kde jsem si dala dlouhou relaxační sprchu. Cestou jsem potkala u vchodu na kolej slečnu Grimes, tak jsem se jí zeptala, jestli jí mam někoho z koleje zavolat nebo tak (vim, že ona by klidně mohla jít dovnitř, ale chtěla sem bejt nápomocná *vysmátý smajlík*). Ona mi řekla, že se nám nezavírá vchod a že zkoumá proč. Když jsem se ohlédla, vchod za mnou opravdu zůstal otevřený. No zřejmě to ale vyřešila, protože když jsem se později dívala, vchod už se zavíral a Grimes nikde nebyla.

Na koleji jsme si chvíli povídali u krbu s Faye, Rose a Ashem. Někdy během toho se u jiného stolu zjevila i Kal. Po nějaké době šel Ash ven a Rose zas spát. Chvilku jsem pozorovala Kal a pak jsem jí ukecala, ať si jde sednout k nám, protože se mi nelíbilo, jak sedí sama u jinýho stolu. Protože umim bejt otravná, tak se Kal fakt nakonec zvedla. Ale místo toho, aby se k nám přidala, se mě a Faye zeptala, jestli udržíme tajemství a že nám něco ukáže. No samozřejmě jsme řekly, že to je jasný a těšily se, s čím přijde. Když nám řekla, že se máme oblíknout do něčeho černýho, bylo jasný, že se pude ven a byly jsme natěšený ještě stokrát víc. Vedla nás dost dlouho a zavedla nás do jedný naprosto skvělý tajný místnosti. Bylo hned vidět, že tohle není klasická prázdná tajná místnost, jakých je na hradě spousta. Všechno nám tam ukázala a taky nám řekla, že odteďka jsme členkama klubu a dostaly jsme trička a šátky a pak ještě knihy na zapisování. Byl to skvělej večer a nemůžu se dočkat, až se tam v dalším roce s Faye hned nahrnem a budem tam trávit večery s dalšími členy klubu. Na kolej jsme se vrátily pozdě v noci, ale předtím nám ještě Kal ukázala nějaký zkratky, hlavně jak se samozřejmě dostat ke klubu. Doufam, že Faye si to pamatuje líp než já, protože já se starala hlavně o to, abych si v tý tmě nerozbila hubu.

Na koleji jsme si zas kecly ke krbu a já začala pomalu odpadat. Kal ale prohlásila, že mi ukáže něco, co mě probere. Nechápala jsem, čim by mě chtěla po tom tajnym klubu ještě překvapit, takže jsem to nebrala moc vážně a dál jsem si klimbala, když po chvíli přivedla do spolky psa. Přesněji štěně huskyho. Jmenuje se Argo a je naprosto, naprosto rozkošnej. Kal na něj má povolení a bydlí s ní normálně na pokoji. Ta se tak hrozně má! Samozřejmě jsme se na něj s Faye okamžitě vrhly. No, já asi o něco zběsilejc, což mi pak došlo a pučila jsem Arga na chvíli i Faye *smajlík se svatozáří*. Ještě jsme si chvíli povídaly a hrály si s Argem a pak už jsme šly konečně všechny spát. Ani jsem nečekala, že úplně na konec školního roku ještě zažiju takhle skvělej večer.

Další den ráno jsem našla roličku od profesorky Fowler. Psala mi o ohodnocení mé eseje a taky, že pokud chci, můžu třetí vyučovací hodinu přijít do obvyklé učebny na zkoušku z formulí. To jsem zajásala, protože na formule jsem naučená byla, i kouzla mi už všechna šla, takže jsem do sebe hodila něco málo k jídlu, pozdravila cestou ve spolce Ashe a mazala k učebně. Písemná část mi přišla celkem těžká a chvilkama jsem i přemýšlela, co se po mě vlastně chce, ale nějak jsem to napsala a odevzdala. Pak přišla na řadu praxe a s profesorkou jsme projely většinu významnějších kouzel, co jsme se učili. Všechno jsem zvládla bezchybně napoprvé, jen s otevřením dveří jsem měla problém, což mě dost naštvalo, když jsem to den předtím několikrát zkoušela a šlo mi to *zamračený smajlík*. Nejspíš jsem se málo najedla, nebo nevim. Pak mi profesorka řekla, ať zkusím jiné dveře, takové lehčí, ratanové a ty už mi otevřít šly. Řekla mi na to, že musím tohle kouzlo ještě trochu doladit, což mě trochu zamrzelo, když už jsem ho bez problémů kouzlila dřív, ale holt na zkoušce asi zapracovala nervozita no.

Po zkoušce jsem potkala na chodbě Cartera, který na mě vychrlil, že byl za Grimes řešit, jestli by mohl mít na hradě příští rok štěně. Když jsem se s ním bavila, přišla i Faye, která se zas vyptávala, jak dopadla zkouška. Pak jsme si skočili všichni na oběd a rozešli se na koleje. Tam jsem se poflakovala až do večerní slavnostní hostiny. Ta se konala klasicky v době večeře. Když jsme se všichni shromáždili, měl ředitel proslov, v němž prodloužil večerku, pochválil veřejně Anet za hašení ohně ve vstupní síni, udělil Nebelvíru pohár a popřál nám hezké prázdniny. Bylo docela komický sledovat, jak se červení radujou z poháru, jak kdyby o něj bůhvíjak bojovali, a přitom ho získali jen proto, že na jejich lavicích sedělo jednoduše nejvíc zadků *smajlík drze vyplazující jazyk*. Druhý byl zmijozel (opět - bylo to vidět i na počtu lidí u jejich stolu) a pak jsme byli celkem těsně my s Mrzimorem - naše stoly byly nejprázdnější. Ten šílenej náskok, co jsme ale na Mrzimor stáhli během posledních týdnů na hradě, z nás ale jednoznačně dělá borce. A navíc máme nejlepší kolejní, tak ať si všichni trhnou *smějící se smajlík*.

Pak už se na stolech objevily hromady jídla a my si všichni mohli spokojeně nacpat pupíčky. Když jsme se s Faye konečně dokopaly na kolej, Velt přivedl profesorku Leadenrose a ta nám z nějaké malé místnosti na koleji vyndala karetní hru UNO a pak jí s náma ještě nějakou dobu hrála. To bylo super, pak ale už musela jít, tak se rozloučila a popřála nám hezké léto. Potom jsme to pomalu taky rozpustili, protože jsme byli přežraní a unavení a já s Ashem jsme ještě museli balit. Rozhodli jsme se, že si dáme ještě partičku ráno.

Vrhla jsem se teda na balení a musim říct, že jsem jakš takš dobalila až dost pozdě v noci a to se mi ještě do toho blbýho kufru nevešlo všechno, musela jsem nějaký sladkosti dát k Faye (což nebylo tak hrozný, protože jak jsme redukovaly velikost sáčku, parádně sme se nacpaly ňamkama) a spoustu kravin ještě táhnout v tašce přes rameno. Konečně jsem všechno tak nějak pobalila a teď ti to tady píšu a už se těšim, až pudu konečně spát.

Belle ♥