Jak na hradě hořelo a další zkoušky

Milý deníčku!

Ani mi neuvěříš, k čemu jsem se zas přimotala. Ale hezky popořadě. Naštěstí se mi docela rychle udělalo zas dobře, takže jsem nemusela propásnout další zkoušky. Čekal mě totiž další náročný den a to díky zkoušce z lektvarů a z přeměn. Poučila jsem se z dřívějška a na snídani do sebe chtě-nechtě nacpala několik sušenek. Sadu jsem si prozíravě vzala sebou, abych mohla jít ještě před zkouškou potrénovat do klubu lektvarů, což mi ale zhatila nějaká profesorka, který už tam měla připravené sešity na zkoušení zřejmě starších ročníků. Tak jsem se teda vydala rovnou do sklepení k naší učebně a čekala na zkoušku. Postupně se všichni shromáždili a k našemu překvapení dorazil místo profesorky pan ředitel. Už tak sem byla zrovna z lektvarů dost podělaná a ještě pod přísným dohledem řídi - no trochu se mi při psaní teorie třásly ruce. Po dopsání písemky, která celkem ušla, jsme se vrhli na přípravu lektvaru. Zadání bylo Bezesný spánek. To jsem si trochu oddychla, protože na poslední suplované hodině jsem za tenhle lektvar dostala od profesorky Leadenrose Véčko. Dostali jsme ingredience a bez větších obtíží jsme já i Faye lekvar uvařily. Písemku i flakon s lektvarem jsme odevzdaly řediteli a šly pryč. Jo, málem bych zapomněla, během písemky přilítla do učebny sova a samozřejmě zamířila k Faye. Jí pořád něco chodí. Ředitel se netvářil dvakrát nadšeně a řekl jí, ať to dá tak, aby na to viděl *smějící se smajlík*. Asi kdyby jí někdo náhodou poslal učebnici nebo tahák.

Před učebnou Faye vyndala z balíku nějakej bonbón a dala mi ho a pak už jsme se rozloučily, protože já chtěla ještě rychle běžet místo oběda na kolej a rychle potrénovat pár přeměn před odpolední zkouškou. Když jsem ale vběhla do vstupky, zarazil mě poměrně velkej hlouček lidí. Když jsem se zastavila a omrkla situaci, s hrůzou jsem zjistila, že u nádob s bodama vypukl požár. Opodál stál Ash, tak jsem k němu zašla a zeptala se, co se děje, na což mi bystře odpověděl, že hoří *vysmátý smajlík*. Asi mu došlo, že to nebyla odpověď, která by mě uspokojila, tak dodal, že profesorka je na cestě, ale asi se někde sekla. Všichni jsme sledovali, jak kolejní prapory na zdi pohlcují plameny. Profesorku stále nikde, tak jsme se s Carterem, který přišel do vstupky hned za mnou, rozeběhli zpátky do sklepení pro ředitele. Vychrlili jsme na něj, že ve vstupní síni hoří a on vyskočil a spěchal tam. A samozřejmě za ním. Když jsme tam všichni dorazili, hořel už jen jeden prapor, který ředitel jediným máchnutím hůlky uhasil. Pak se otočil k celému hloučku a řekl nám, že úplně všichni se teď hned sebereme a naklušeme do ředitelny. To mě dost vyděsilo, nechtěla jsem mít průšvih jen kvůli tomu, že jsem se tam náhodou nachomýtla a ještě se snažila pomoct. Ředitel se ale tvářil dost nebezpečně, takže nikdo ani necekl a všichni vyrazili. My jsme měli kousíček od ředitelny právě zkoušku z přeměn, takže já, Carter a Lisa (která s k požáru nachomýtla taky) jsme se rychle zaběhli omluvit, že musíme místo zkoušky do ředitelny na kobereček kvůli požáru. Profesorka i ostatní vypadali dost překvapeně, ale naštěstí nás pustila a ani nevypadala naštvaně. Chvilku jsme počkali před ředitelnou, než se všichni sejdeme a pak už si nás nechal říďa nastoupit dovnitř. Ani nevim, kolik nás mohlo bejt. Deset? Možná míň. No a začal nás vyslýchat, kdo mu to celý vysvětlí a kdo tam byl první a tak. Vysvětlování se ujala mrzimorská prefektka Jenny (představila se nám před ředitelnou, kde nás i trochu uklidňovala), protože tam byla nejstarší. Když mu to odříkala, dostala od profesora trochu sodu, že jako prefektka se měla chovat jinak a iniciativně řešit situaci. Bylo mi jí celkem líto. Co ale asi neměla dělat, byly ty ironické poznámky, to říďu ještě víc popíchlo a suše jí pohrozil, že jestli chce něco probírat, může taky přijít o prefektský odznak. Pak se zeptal, kdo hasil a přihlásila se jen Anet, ta nebelvírská Anet. Ředitel jí pochválil, udělil jí 15 bodů pro její kolej a opět si neodpustil rýpnout si do Jenny, že je smutný, že jediná, kdo hasil, byla druhačka. Na čemž možná i něco je, ale Jenny mi bylo fakt líto, protože vypadá jako fakt milá holka. Pak už se nás jen zeptal, jestli teda fakt nikdo neví, jak požár vzniknul, nebo někoho podezřelýho neviděl, nebo nemá co k tomu dodat a pustil nás.

S Carterem a Lisou jsme zamířili k učebně přeměn, že si domluvíme náhradní termín zkoušky. Na chodbě ale ještě čekali zmijozeláci, takže zkouška ještě probíhala. Čekali jsme celkem dlouho, tak jsem si ještě skočila na kolej vzít něco k jídlu a naposled promrskat všechna přeměňovací kouzla, kdyby nás Tyler chtěla ještě zkoušet taky. Když jsem se vrátila, ještě jsme chvilku čekali a pak už se nbám profesorka mohla věnovat. Hned nám řekla, ať si sednem, že si napíšem teorii. Upřímně jsem nečekala, že ještě takhle pozdě nás něchá tu zkoušku dělat a navíc jsem byla z toho dramatu s požárem celkem vyklepaná, ale co se dalo dělat, aspoň nebudu muset nahrazovat i přeměny. Test byl formou výběru z možností, takže jsme to měli napsaný docela rychle. Pak si nás zavolala do první lavice a dala nám vylosovat nějaký lístky s číslama. Podle toho jsme pak měli provádět různé přeměny. Všem se všechno dařilo, jen s poslední přeměnou se Lisa chvíli prala, ale nakonec to zvládla taky. Tyler nás hrozně chválila a vypadala nadšeně, že prý máme celý ročník z praktické části Véčko. Odcházeli jsme tedy s dobrou náladou a rozešli se přímo na koleje, protože už bylo chvíli před večerkou. Na koleji jsem vyprávěla Faye všechno o tom požáru a o naší návštěvě ředitelny a ona mi zas vyprávěla, jak Hover perlil u zkoušky z přeměn. Pozdějc dorazil i Ash a celej večer jsme kecali u krbu. Jo a taky jsem nechala Franka trochu proletět, protože jsem poslala roličky profesorce Fowler a profesoru Aquarinovi, abych si domluvila náhradní termín zkoušky.

Snad budou i ostatní zkoušky takhle v pohodě. Ne, že by to byla dávačka, to zas ne, ale čekala jsem to horší. Tak drž palce deníčku.

Belle ♥